Jak vypadá rhinoplastika?
Rhinoplastika se nejčastěji provádí v celkové narkóze. V místním znecitlivění se řeší jen menší úchylky nosních křídel nebo přepážky, zmenšení dlouhého nosu nebo jeho hrotu. Všechno jsou to zásahy, které se dotýkají jen nosních chrupavek. Pokud je třeba upravit kostěnou část nosu, je zákrok o něco složitější. Opět se provede obloukovitý řez v nosních křídlech a v přepážce. Pak se upraví chrupavky a uvolní kůže v oblasti nosního hřbetu a křídel tak, aby jí bylo možné po skeletu nosu dobře pohybovat. A pak už záleží na tom, jaké změny pacientka vyžaduje. Pokud jí například trápí široký nos, odsekávají se nosní kůstky a opět se pak sesadí symetricky k sobě. Tvar nosu se domodeluje, hřbet vyhladí a na závěr se sešije sliznice v nosních průchodech. Ty se vyplní na několik dnů tamponádou, aby nos držel formu. Vnější část se zafixuje náplastí a asi na dva týdny sádrovou či plastovou dlahou. I později je však třeba používat ji v situacích, kdy by se nos mohl ještě zdeformovat – například na spaní nebo při sportu.
Nejvhodnější věk pro operaci je mezi 18 a 35 lety, kdy se tkáně dobře hojí, kůže je ještě pružná a dobře se přizpůsobí novým podmínkám. Po čtyřicítce už lékaři s „výměnou“ nosu váhají.
Horší než samotná operace je několik dnů po ní. Kvůli tamponům totiž nemůžete zhruba týden dýchat nosem. Alespoň dva týdny musíte vydržet na nose nosit sádrovou nebo plastovou dlahu. Ale i pak je třeba si svou pýchu chránit před jakýmkoli poškozením, nevystavovat ji zhruba čtvrt roku ani slunci ani mrazu a také ji masírovat. Pečlivost se tady stoprocentně vyplácí. Operace nosu totiž pojišťovny hradí jen zcela výjimečně – když nemůžete dobře dýchat, nebo po nějakém vážném úrazu.
Na výsledek se musí navíc poměrně dlouho čekat. Tamponáda nosní a sádra se sice odstraňuje po několika dnech, ale většinou ještě přetrvává nějaký otok a tkáně se hojí relativně dlouho. Sice už tak většinou za dva týdny můžete beztrestně mezi lidi, ale říká se, že k definitivnímu zahojení a ustálení tvaru po operaci nosu dochází až tak třeba za půl roku.
Je také dosti obtížné vybrat si nějaký nos předem třeba podle katalogu. Ke každému obličeji přísluší určitý nos a je velkým uměním plastického chirurga udělat vám právě takový nos, jaký vám bude slušet. Když už se k operaci rozhodnete, je dobré příliš nevymýšlet a nechat si od zkušeného plastického chirurga poradit. Výsledek je pak většinou bezvadný a veškerá trápení s mimořádným nosem jsou pryč. A víte, co je téhle operaci výborné ? Sám sice osobní zkušenost nemám, ale všichni pacienti tvrdí, že prý to vůbec nebolí ! Tak nosáči – směle do toho!
Dnes se už převážná většina nosních operací provádí v celkové narkoze, dříve se ale i tvrdá část nosu operovala v místním znecitlivění. Musel to být zážitek, neumím si dost dobře představit, jaké pocity zažívá člověk, kterému při vědomí dlátem a paličkou sesekávají kostěný nosní hrbol, i když ho to nebolí. Ale toho se už obávat nemusíte. Spíte si klidně a bezstarostně a plastický chirurg zatím z řezů ve vašich nozdrách – všechno se operuje vnitřkem nosu, aby nebyla patrná žádná jizva – uvolní a případně vymodeluje křídlové a hrotové chrupavky, pak si pod kůží uvolní kostru nosu a dlátem sesekne a odstraní kostní hrbol na hřbetu nosu. Operace pak pokračuje odseknutím a odlomením postranních kostí nosních, jejich sesazením do nového tvaru a opracováním rašplí a pilníkem. Často je nutné také srovnat osu nosu a vyrovnat nosní přepážku. Pak už jen zbývá zašít sliznici uvnitř nosu v místech, kudy jsme pronikali ke kostem a celý výtvor pečlivě zafixovat. Zvnějšku sádrou, přilepenou náplastí k obličeji, uvnitř tamponádou. A je to.